Kandidáti druhé skupiny byly v minulosti střídavě vynášeni do čela průzkumů, kde se o vedoucí místo přetahovali s Mittem Romneym. Od září se tak dalo sledovat střídavé vzestupy a pády mnoha nadějí konzervativněji orientované části republikánů (tj. zejména tradicionalistů a neokonzervativců) – průzkumy nad Romneym vedla jeden čas Michelle Bachmannová, říjen byl měsícem Hermana Caina, v němž jeho podpora přesahovala 40 %, koncem listopadu se do čela průzkumů dostal Newt Gingrich, kterého později v prosinci vystřídal guvernér Texasu Rick Perry, načež stranickou nominační schůzi v Iowě počátkem ledna vyhrál Rick Santorum.
Vzdor svému vítězství v Iowě však Rick Santorum skončí zhruba stejně jako loňský republikánský vítěz z Iowy – tím byl Mike Huckabee, obdobně jako Santorum sociálně orientovaný konzervativec, jehož hlavní přínos spočíval v tom, že působil více lidově než ostatní kandidáti. To k nominaci nestačí a tak zhruba po „supervolebním úterý“ 6. 3., kdy se konají primárky v řadě států středního významu (před čtyřmi lety se konaly v ten den i ve velkých státech jako Florida a Kalifornie) či nejpozději 24. 4., kdy již mají rozhodující státy odvoleno, svou kampaň ukončí, přičemž s nejvyšší pravděpodobností podpoří Gingriche, bude-li ten ještě ve hře.
V uplynulých primárkách se tradičně velký význam přičítal primárkám v Iowě a New Hampshire, které se nejen konaly na začátku ledna, ale především byly jedinými lednovými souboji. Pro letošní rok však jak Jižní Karolína, tak Florida přesunuly termín konání svých primárek ve snaze zvýšit svůj význam do lednových dní, čímž postavily volební štáby jednotlivých kandidátů přes nutnost nově promýšlet koncept kampaně. Zejména je třeba brát ohled na to, že zatímco Iowa je drobný zemědělský stát středozápadu a New Hamsphire bývá nadneseně označován za republikánské předměstí liberálního Bostonu, Jižní Karolína a v jisté míře i Florida patří k tzv. jižanským státům, které jsou kulturně i politicky v lecčem odlišné od zbytku Spojených států.
Voliči v jižanských státech jsou především – i na americké poměry – velmi konzervativní. Dokonce se podle různých průzkumů za poslední léta stávají v průměru konzervativnějšími. Doposud si však většinou vystačili s podporou konzervativněji orientovaných demokratů a při prezidentských volbách bývali regulérním bojištěm mezi demokraty a republikány. V posledních letech se však přiklání stále více k republikánům – během dvou předchozích let získali republikáni převahu ve všech státech bývalé konfederace s výjimkou Arkansasu, a podle odhadů se americký Jih stane do budoucna čistě republikánským územím. Kandidát, který si je schopen získat podporu zdejších voličů má prakticky jistou podporu konzervativnější části americké společnosti. Získal-li nyní Newt Gingrich s velkou převahou vítězství v Jižní Karolíně, prakticky vyrovnal své šance s Mittem Romneym. Krom toho, že toto Gingrichovo vítězství má symbolický rozměr v tom smyslu, že od roku 1980 každý republikán, který získal prezidentskou nominaci, zvítězil v Jižní Karolíně, je důležité si uvědomit, že výhrou získal Gingrich tah na branku, správný rozjezd do kampaně, s kterým může při správném uchopení jet rovnou pro nominaci. Na druhou stranu, pokud Gingrich zvítězí na Floridě, nastane panika u vedení republikánského strany, že se svou kontroverzní politickou historií (jako Mluvčí sněmovny nedokázal prosadit odvolání Billa Clintona, třikrát ženat, působil jako poradce zdravotních pojišťoven a hypotečních agentur) prakticky zajistí výhru Baracku Obamovi.
Čtvrtým umístěným v Jižní Karolíně je Ron Paul, který však prakticky nemá šanci na nominaci. A i kdyby měl, rozhodně nemá pro své místy kontroverzní, často populistické a občas rovnou extremistické názory šanci zvítězit. Třetí místo v Iowě by dost možná mohlo být jeho největší vítězství v této kampani. Na druhou stranu, Ron Paul nekandiduje kvůli nominaci. Kandiduje čistě pro to, aby mohl šířit a propagovat své libertariánské teze a své nevolitelnosti si je nepochybně velmi dobře vědom.
Nadcházející primárky na Floridě budou dost možná jedněmi z nejzajímavějších, které tento stát zažije, neboť nejen, že se jedná o čtvrtý nejlidnatější stát v USA – tedy čtvrtý stát co do počtu prezidentských volitelů – ale též je to tradičně jeden ze států, který prakticky rozhoduje o konečném prezidentském vítězství. Aby toho nebylo málo, na Floridě jsou koncentrovány tři velmi vlivné voličské skupiny, které se každý prezidentský kandidát nutně musí pokoušet oslovit – jsou to v prvé řadě Hispánci (zde navíc nikoliv mexičtí, ale kubánští, což činí situaci ještě složitější), ve druhé penzisté, kteří se v rámci USA ve zvýšené míře uchylují na Floridu, ať už nastálo či jen na letní byty, a do třetice to jsou američtí Židé, kteří jsou po východním pobřeží v okolí New Yorku nejvíce soustředěni právě na Floridě.
Gingrichovo vítězství v Jižní Karolíně tak otvírá dveře k velmi napínavému závodu o Floridu. V případě, že Gingrich získá Floridu (a neudělá žádnou velkou chybu), má nastartováno k zisku nominace. V případě, že Floridu získá Romney, platí v podstatě totéž, jakkoliv se jeho pozice ještě před nedávnem jevila jako o něco silnější. Letos se zřejmě v republikánské straně rozhodně na Floridě.
